Tolik se na něj těším. Přikrývám se peřinou. a s myšlenkou, že už je to dost dlouhá doba, co jsem svého Pána viděla naposledy usínám.

Aniž by mi zazvonil budík budím se přesně minutu před jeho zazvoněním. Už teď se celá chvěji, co teprve za 3 hodiny, kdy uvidím Pána. Jsem mnohem víc nervózní, než před úplně první lekcí. Možná protože to je první společná lekce Ness a jejího Pána. Něco v tom ještě opilém, nervózním těle mi říká, že se nemám bát, že nemám být nervózní, že to bude v pořádku. I tak se ale cítím dost zajímavě ovšem úplně jinak, než jsem zvyklá. Vím, že až můj pohled spatří mého Pána, že tohle všechno pomine, a bude mi mnohem lépe. Vím, že až mi řekne ať se svléknu veškeré mé emoce se vypaří jako pára nad hrncem. Jsem naprosto přesvědčená, že dnešním dnem teprve přijmu své oprávněně přidělené jméno Nessa jehož význam by se dal přeložit jako bez viny, cudná, malé jehňátko…

Vycházím z úkrytu svého domova. Ten blbej autobus má zase zpoždění. Proto popadám svá oblíbená sluchátka, a pouštím hudbu. Posledních pár dní mi v hlavě utkvěla jedna skladba. M-22 Ft. Medina- First time. Její text není úplně potřeba rozvádět, ale pár vět bych ráda vlastně přiznala. „Nikdo jiný, než Vy to takhle se mnou neudělá, cítím víc, než umím. Jakoby to bylo poprvé“. Pokaždé cítím jakoby to bylo poprvé, tentokrát úplně poprvé. Sláva, povoz je tady. Vybírám místo až na konci, kde usedám. Už teď mám sucho v puse, co teprve až budu klečet nebo spoutaná stát u X ? Jsem tak emotivně nabitá, že jsem zvědavá sama na sebe. Dnes už znatelně nejsem ta Viky, něco se ve mně muselo hnout. Přece není možné abych během pár hodin takhle otočila, takhle změnila svůj pohled na všechno tohle…. Velmi zajímavé přemýšlení té malé holčičky. Dnes opravdu jen malé holčičky..

Na Ness je dnes vidět, že je poměrně dost nesvá, roztěkaná v její chůzi je vidět, že je dost vzrušená. Myšlenkou, představou? Ve svých myšlenkách si dnešní den vysnila jako úplnou pohádku, že ji Pán sváže, sem tam ji jednu udělí, občas vynadá, chvílemi pochválí. Čubčí idylka. Její Pán spokojen, ona spokojená, že podržela, vydržela, a zvládla. Čím více se blížila místu setkání, tím více se ji viditelně třásly ruce, kolena ale i hlas. Kus ke svému Pánovi proběhla takovou rychlostí. Ale i tak po cestě stihla navštívit krám, kde si koupila tolik potřebnou vodu, v dalším kávu, a po cestě do sebe naházela kus čehosi sladkého. „Taška pitomá, je moc těžká“. Taky aby ne. Je plná hraček, vody, a osobních věcí. Hodila ji přes rameno, a vydala se s hlavou pevně vzpřímenou vstříc svým pocitům. Ovšem do doby, než z dálky zahlédla stát svého Pána. Stojí tam s tak jistým postojem, má své specifické držení těla. V tom se její pohled snižuje, znatelně klopí svůj pohled k zemi. Snad přiběhla k vedlejší lavičce. Sundala brýle, sluchátka, mobil doslova zahodila kdesi hluboko do tašky. Její Pán jen stojí a nečinně přihlíží. Beze slova jen kouká na svoji malou otrokyni. To ji ale víc přidalo do jejího třesení se. Dnes je lekce na stejném místě jako ta předešlá….

Po příjezdu, a cvaknutí dveří stihla jen rozsvítit světlo, odložit tu evidentně těžkou tašku, a už stála pod krkem chycená, o dveře opřená s rukou svého Pána v jeho kundě. Netrvalo dlouho, a naše malá otrokyně doslova tekla. Byla pod ní během pár vteřin pěkná louže. Kozy ji trčely výstřihem z trička, bradavky kamenně tvrdé. Z oči jí zmizel ten dost viditelný pocit nervozity. Ale i tak toho všeho byla plná. Strach, nevědomost co ji čeká, zda to zvládne, zda bude Pán spokojený, zda odpoví na Pánovu otázku tak jak chce Ness, ne ta druhá. Zda si to s ní nakonec nerozmyslí i sám Pán…

„Snažím se popadnout dech,
Nechme to takhle být.
Tenhle moment nemůžeme nechat skončit.
Vypustil jste tenhle sen se mnou
Stává se hlasitějším
Slyšíte tu ozvěnu?
Vezměte mě za ruku,
Budete to se mnou prosím sdílet?
Protože můj Pane, bez Vás
Záře tisíců reflektorů,
Hvězdy ukradené z noční oblohy.
Nikdy by to nebylo dost,
Nikdy to nebude dost.
Věže ze zlata jsou stále málo
Tyhle ruce sice mohou udržet svět, ale nikdy
Nikdy to nebude dost
Nikdy to nebude dost popsat jak se cítím bez Vás.“

„Jsi moje otrokyně“? Nezmohla se na nic, než jen tiché „ Ano, můj Pane“. Teď už je z ní jen Pánova hračka, čubka, věc, díra, cokoli si bude přát. „Smíš prosit, škemrat i plakat Ness, svléknout“! Stála nahá s rukami za zády, pohledem upřeným na Pánovi nohy. Jedním krokem stál u ní. Přimáčkl ji ke dveřím. Plivl jí do pusy, dal ji pár facek, a sám si rozepnul kalhoty. Nikdy si je ale nesundal. Vždy jen směla ochutnat, vyhonit ale nikdy neviděla jak vlastně Pán vypadá. Dnes tomu nebylo jinak. Její ruku navedl do svého zipu, a dovolil ji poprvé držet Pána za jeho koule, poprvé směla víc, než kdy předtím. V tom ji ale začal přidávat na tempu prstů v kundě, a naše malá Ness má pod sebou o dost větší louži. Doslova se vystříkala jen po zasunutí prstů. Tak vzrušená, nadržená, a chtivá. Celá mokrá, už teď značně zpocená se sesunula na kolena, nechal ji s otevřenou čekat na svoji odměnu, udělil ji pěknou dávku mrdky. Popadl ji za Pánem nařízený culík. Hodil s ní na všechny čtyři, a vrazil do ní ruku. „Drž“! Ness to evidentně bolelo, celá se prohýbala, padala i když se snažila. „Jdi se umýt Ness“. Pustila na sebe horkou vodu, a jen tam stála. Občas udělala nějaký pohyb aby to vypadalo, že se opravdu umývá. Vylezla, a její Pán ji podal ručník. Myslela si, že je suchá proto ji Pán postavil dál od sprchy, a viděl, že má ještě mokrá záda, která ji jedním pohybem utřel. Vzal provaz a hezky ji obvázal kozy, dalšími dvěma jí je podvázal. Ruce ji dal za záda tak, aby jí je mohl zavázat. Do pusy dal gag na prsa svorky. Vzal ji znovu za culík, a hodil s ní na „masážní“ lehátko. „Udělím Ti trest, který si zasloužíš“! Zmohla se znovu jen na „Ano, můj Pane“. Neboť s roubíkem v puse to moc nejde, že.

Jedna, dvě, tři Ness má velký problém udržet se na nohou, dnešní lekce ji dává zabrat hned od samého začátku. Čtyři, pět, šest má co dělat, aby nespadla i s lehátkem. Jindy snese i tím opaskem daleko víc, než dnes. První rána, tentokrát důtkami. Ness se celá třese, a hází sebou. Druhá, podlamují se ji kolena, a v jejím výrazu je jasně vidět, že má dost. Třetí to už ji nohy povolily, a celá udýchaná se slzami v očích padá na kolena. „Zvedni se, a drž“! Moc se ji nechce, ale i tak se zvedla, a opřená stojí. Pán do ní strčil jen dva prsty, a už zase doslova teče, čubka nadržená. Pán odchází a kousek od Ness si otáčí židli. „Pojď ke mně“! Nastavil dva prsty, to věděla, že chce svoji kundu prstit. Hned co přišla měla co dělat aby vůbec nehybně stála. Celá stále třásla. Jednou dovnitř, jednou ven, a už zase teče. Znovu dovnitř, a ven. Z malé nadržené otrokyně teče proudem její šťáva, „To je moje čubi, pěkná potopa, ty mi ale zase hezky stříkáš“. Ness sebou pěkně ošívala, začali ji brnět prsty. Nejspíš, jak sebou celou tu dobu mrskala, a svázané ruce se jí odkrvily. Dvěma pohyby ji Pán uvolnil, na ruce připnul pouta, a připoutal čelem k X. První rána, prohnula se celá jako luk, oči ji viditelně zaplavily slzy. Druhá rána, už pláče, gumové důtky nejsou tak úplně „dětské“, jak se s Pánem bavili, že to s nimi nebolí na její zpocené tělo. Pán jí objímá, hladí, a chválí jak je šikovná. „Do sprchy“! Beze slova se odebrala do sprchy, že na sebe pustí proud horké vody. „Kleknout“! Nehnutě klečí, snad nedýchá. „Víš co tě dnes čeká, že“?! Jen zavrtěla hlavou, že neví. Pán se na ní celkem lišácky usmál. „Já ale vím, a moc dobře“. Ještě chvíli se na ni díval. „Do pusy ještě ne“? Smrštila obočí a pokývala hlavou. „Prosím můj Pane, ještě ne, prosím“. Rozepnul si opět svým tajemným způsobem kalhoty, a spustil. V jeho očích bylo vidět, jak se na takové ponížení těší, ještě ji nikdy nikdo nepochcal, nikdy! Vzpomněla si na svou neschopnost držet při výprasku, u X nebyla schopná držet, pořádně prosit neumí. Ještě navíc klečí, a její Pán na ni doslova chčije. Hlavu dává na stranu, a nechává svého Pána dodělat tuhle praktiku. „Očistit“! Nechce se jí dělat něco na, co není úplně připravená. Ale i tak otevírá pusu, a čistí svého Pána. Z jejího výrazu je vidět, že to není tak hrozné, jistě to čekala mnohem horší. Proto svého Pána hezky olizuje. „Stačí, umyj se“! Zvedá se, a sahá po kohoutku.

Ještě vlhká klečí na zemi, Pán jí nasazuje škrabošku ale nic se neděje. Jedna, padá k zemi. „Zvedni se“! Dvě, a už se zase sklání k zemi, rány to nejsou nijak velké, ale Ness má evidentně dost. Emoční vypětí, tolik se těšila na svého Pána, pár pěkných ran na záda, na zadek. Tři. „Už ne, prosím můj Pane, už víc nezvládnu, prosím mám dost můj Pane“. Oči měla zřetelně opět vlhké. „Obleč si ten tvůj obleček, chci tě vidět“. Okamžitě se do něj oblékla, s rukami za zády stojí, a čeká na další pokyny. „Připadáš si víc oblečená nebo nahá čubi“. Jen stála a dívala se, než odpověděla. „Od každého kousek můj Pane. Ale víc oblečená“. I když je obleček zcela průhledný. Posadila se na postel, která byla vedle, a chvíli si povídali co se dělo, co se komu líbilo…

Ness nevěřila, že se tohle kdy někomu povede, že se někomu někdy povede jí přinutit, donutit, vlastně jen tak lehce způsobit tak hluboký prožitek, zážitek. Nevěřila, že někdy bude plakat, plakat bolestí i slastí, že po pár desítkách minut bude prosit o konec. Nevěřila, že se tohle ještě někomu někdy povede. Cítit tak hluboké, úžasné ale i bolestivé pouto. Znovu, a zase ale přitom jako by to bylo poprvé. Tak silné…

„A já bych bojovala se svým přesvědčením abych mohla rozvázat svá ústa.
Když jsem se bála slov
Ale s Vámi sem se naučila to prostě vypustit.
Teď je mé srdce připravené se rozevřít.
Protože já, já mám pocit, že jsem připravena na lásku.
A přeji si být Vaše všechno i víc. Já vím, že to říkám každý den.
Ale jen chci aby jste si byl jistý,
že jsem Vaše.

Jestli se budu cítit těžká.
Vytáhnete mě ze tmy
Vaše ruce mě drží v klidu“

 

 

Komentáře