Večeře

Sedím doma, manžel je v práci. Každou chvíli by měl končit. Děti jsou u babičky na víkend, a tak jsme plánovali, co budeme ve volnu dělat. V tom mi přišla textová zpráva. „Připrav se, vem si na sebe sukni nebo šaty, a  čekej před domem. Budu tam přesně v 19:00.“ Kdykoli mi napsal ať se připravím věděla jsem, že mám jít do sprchy, celá se oholit, vyvonět, vlasy si načesat do drdolu. Mám co dělat abych to stihla, za hodinu je tady. Měli jsme spoustu plánů, ale hraní si na kočičku a myš v plánu původně nebylo. Rozhodně mi to nevadí, ba naopak.

Stojím před domem. Na sobě mám černé přiléhavé šaty, pod kterými mám červené spodní prádlo obohacené podvazkovým pásem a punčochami. Vím, že má rád, když mám výrazně nalíčené rty. Proto jsem při odchodu použila nás oblíbený odstín v barvě spodního prádla. Je tady. Vždy, když píše takové textové zprávy vím, že mne chce jen pro své potřeby. Vím, že budu jen věc, pro jeho potěšení. Na nic se neptám, a usedám do auta na místo spolujezdce. Slušně zdravím jako svého Pána, nikoli manžela, a neodvážím se na něj podívat. Manžel, teď můj Pán bere do své dlaně mou bradu, a věnuje mi jeden letmý polibek na nalíčené rty. Upírá svůj zrak na můj klín, a pomalu sjíždí celou mou siluetu. „Velmi Ti to sluší.“ Rukou zajíždí do vlasů, a to už jsem jeho. Upadám do toho nám velmi známého stavu, kdy nejsem schopná ani mluvit, ale přesto aspoň děkuji. Zajíždí o ulici vedle, a parkuje na první volné místo. Ani nevypl motor, a svou pravou ruku vede od kolene po rozkrok, celá se chvěji, z úst se mi dere jakýsi zvuk podobný stenu. V rozkroku mám mokro, a pořádně teplo, zcela jistě to cítí taky. Dává stranou kalhotky,  a jedním prstem zkoumá terén, přičemž se mi znovu z hrdla ozývá ono tentokráte už sténání. Kalhotky nechává stranou, vypíná motor. „Jdeme ty moje sladká, nadržená děvko.“ Když mi takhle říká jsem v sedmém nebi, a nejsem schopná ani mluvit. Mlčky odcházíme zřejmě do restaurace, která je od nás asi 30 metrů, před vchodem zastavuje, a dostávám svolení si s ním zakouřit. Celou tu dobu věnují pozornost jen cigaretě, a maximálně jeho nohám. Nemám ponětí, co se bude dít, je mi jedno, co to vlastně bude. Jsem se svým Pánem, a vím, že se mi nemůže nic špatného stát pokud budu hodná, a dělat přesně to, co se ode mě očekává. Přistupuje ke mě, a pokládá mi svou ruku kolem mého pasu, to přesně vím, že je povel čehokoli nechat, a odcházíme.

Do restaurace vchází jako první, vybírá stůl, a nechává jako první usednout mou nadrženou maličkost. Je tak pozorný, a přitom víme, že je to jen zástěra před tím vším, co přijde. „Máš hlad?“ Odpovídám, že trošku, jsem plná všeho a ničeho, takže nějaký pocit hladu mne úplně opustil. „Dáš si tedy totéž, co si dám já.“ Jen tiše přikyvuji. Nemá smysl, ani nechci jinak odporovat, umí být krutý, když mu nejsem po vůli.  Dnes chci být tou nejhodnější holčičkou, jakou mu být umím. Zavírá jídelní lístek, který jsem si já nedovolila ani otevřít. „Přisuň si židli, co nejblíže stolu, a roztáhni nohy.“ Pere se ve mě stud i strach, že by nás mohl někdo vidět. Kolem nás je zhruba pět stolů, a všechny jsou obsazené. Ale i tak konám jak se žádá, a jsem ták vzrušená. Zouvá si botu, a svou nohu opírá o židli, přičemž jeho prsty končí v té mokré kundě. Začínám sebou dost ošívat, ale v tom přichází číšník, co že si to vlastně dáme. Objednal ani nevím co, protože i přesto, že u nás stála další osoba nepřestal rejdit nohou v kundě.

Během jídla nemám nejmenší odvahu se mu podívat do očí, vždy se mu dívám pouze na nos. Přitom má tak krásný oči, ale vždy, když jsem jen jeho čubka nemám odvahu se podívat. Když dojídáme dostávám další instrukce. „Pokud to jen půjde pojď se mnou.“ Zvedá se, a pár vteřin po něm i já. Odebírá se na toaletu. Výborně na pánských toaletách se uklízí, výborná záminka jít na dámské. Vybírá poslední kabinku. Letmo mi políbí krk, a do ucha šeptá. „Otoč se tváří ke zdi, ruce dej nahoru a koukej hezky držet.“ Zmáhám se jen na tiché ano jak moc mě ovládá chtíč nás obou. Otáčím se, a konám přesně tak, jak mi bylo přikázáno. Vyhrnuje mi spodní část šatů, a chvíli jen hladí zezadu zadek, už teď se mi podlamují kolena, a začínám zrychleně dýchat, pár vteřin mě nechává vydávat ty zvířecí zvuky, a dává mi přes pusu ruku. Současně však rukou, přesněji dvěma prsty zajíždí do tak mokrého rozkroku. Mám pocit, že snad upadnu, drží mne pouze za pusu, a rukou v rozkroku nadzvedá abych se opravdu nesesunula. Dvě vteřiny, víc to netrvalo ani omylem, a mám na krajíčku, že se udělám, v tu chvíli ale vytahuje ruku, pouští mi i pusu, za boky otáčí čelem k sobě. „Podívej, jak vypadáš šmudlo špinavá.“ A odchází z kabiny. Stojím tam jak opařená, dveře dokořán, šaty vytažené nahoru, a aby to nebylo málo rtěnku mám snad až na krku, a pode mnou je docela pěkně mokrá podlaha. Upravuji si proto okamžitě šaty, kalhotky vracím na své místo, a odcházím k umyvadlům se opláchnout. Kdekdo by se asi zhrozil sám sebe, ale mě se líbí, když mě takto použije, a jednoduše odejde jakoby se nic nestalo. Umývám si zbytky barvy z obličeje, a usmívám se i přesto, že jsem nadržená, plná chtíče, použitá, a mám docela strach zda nás tady někdo neviděl či neslyšel.

Vydávám se upravená zpět usednout ke stolu za svým partnerem. On tam sedí, lokty opřené o stůl a dívá se mi přesně do očí. „Dáme si skleničku, co ty na to partnerko.“ A usmívá se, vím, že je spokojený. Pomalu se probírám z toho svého stavu, a sama cítím, že jsem se vnitřně dostala hlouběji, než jsem se snad kdy vůbec dostala. Usmíváme se oba, a u skleničky probíráme, co že se to dělo a v tom se nade mě zase naklání. „Miláčku, to nebylo ale všechno, snad by jsi si nemyslela, že mi takové nic bude stačit. Doma budeme pokračovat moje malá nicotná holčičko.“ No, a jsem tam kde jsem byla zhruba před půl hodinou.

Pokračovat budu ale zase až někdy příště.

Vaše nadržená děvka. 🙂

Komentáře