Víkend 4.část

Probouzím se, je ještě tma. Venku evidentně prší. Slyším kapky padající na parapet. Otáčím se na druhý bok a hlavou mi probleskla myšlenka co mě asi čeká zítra? Jak se ke mně bude chovat? Jaký program asi vymyslel na zítra? Přijde i ten Pán nePán?….

Ness!
Ness!!
Probouzí mne rozzlobený hlas. „Copak jsi neslyšela děvko“!! Sedí na kraji postele a čeká až si kleknu k jeho nohám. Dvěma pohyby klečím u nohou svého Pána. „To je taky dost, že jsi se zvedla, čubko“! A přistála mi pěkná rána na prdel. Sykla jsem bolestí, ale stále jsem držela. Jedním zatlačením jsem klečela hlavou mezi jeho nohama. „Vyhoň mi péro, Čubi“! Uchopila jsem už teď docela tvrdé péro do tlapky, a začala jej honit. „Přidej, děvko“! Bolelo mě celé tělo z toho spaní na zemi, ale co bych pro svého Pána neudělala. „Tak se jí hezky třesou kozy“! Když tohle slyším z jeho úst zároveň cítím i vlhko ne, mokro v kundě. „Nastav tlamu, děvko“! Automaticky plazím jazyk tak abych se špičkou jazyka dotýkala. Zespodu mě chytil za tlamku. Tak pevně, že jsem absolutně nemohla nikam cuknout. Než jsem ale stihla postřehnout jakýkoli tlak nebo třeba bolest měla jsem plnou pusu mrdky. Je jí tolik, že mi stékala přes kozy, až mezi stehna na zem. Jazykem jsem olízla zbytek na bradě a odsunul mne nohou na kundě o kousek dál. „Čubko, tady Ti kousek zbyl“! A ukázal na kapky přede mnou. Hned jsem se předklonila, že zbytek olíznu. „Ne tak rychle děvko nenasytná, budeš se na mne dívat“! Upírám svůj zrak na Pánovi do jedné linie zúžené oči. A skláním se. „Hodná Čubička“. V tom mi přistává zase jedna pěkně štiplavá na prdel. Chytil mě za vlasy, a táhne za sebou do koupelny. U umyvadla mne nechal stát. „Zůstaň“! Klekám si, Pánova prsa i hlavu opírám o podlahu a čekám. Slyším, že pouští sprchu….
„Vstávej a mazej se umýt“! Ano můj Pane. S takovou radostí jsem do sprchy nikdy nešla. Než jsem se umyla oblékl se. Na sobě měl černé společenské kalhoty k nim jasně bílou košili, na které nechal poslední dva knoflíky rozepnuté. A do koupelny mi přinesl hromádku oblečení. Nahoře jsem jasně poznala černé krajkové nohavičkové kalhotky. Zbytek byl také černý. Co to může být?
Oblékám si spodní prádlo, černá krajka je tak elegantní. Zapínám poslední cvoček na podvazkovém páse a do ruky beru černou sukni. Je krátká už od prvního pohledu. Oblékám ji a můj první dojem se mi potvrdil. Sahá těsně pod rýhu zadku. Když se ohnu jistě bude vidět celý i s těmi krásnými kalhotkami. Nahoru oblékám podprsenku do posledního vzorečku stejnou jako kalhotky, na ni přiléhavou temně rudou košili a poslední tři knoflíky nechávám rozepnuté. Zepředu není téměř nic vidět ale z vrchu, když se podívá uvidí své kozy téměř celé. „Ještě se namaluj jako moje poslušná děvka“! Ano můj Pane a beru svou kosmetickou taštičku kupodivu i tu mi připravil….

Poslední, po čem sahám je sytě rudá rtěnka. Půjde ke košili, a podtrhne tu malou děvku, která tady stojí. „Sluší Ti to děvko moje“! Celou dobu se na mne díval, celou dobu se díval, jak se chystám pro svého Pána. Přijdu si opravdu dnes jako malá děvka, která čeká až si ji někdo jen tak vezme..
Zapínám si pásek na botách. Tak jak stojím ohnutá, tak ke mně přišel, chytil zezadu za kozu. „Drž děvko“! Cítím, jak mi ztuhly nohy. Neopovažuji se ani dýchat natož nedržet. Jeho ruka na jeho kundě. Přes kalhotky přes ní několikrát udeřil. Když je dal na stranu, a zajel do ní málem jsem vzrušením omdlela. „Zase tak nadržená, děvko“! A vkládá vajíčko do kundy. Tentokrát jej ale hned zapíná. Nasazuje mi obojek, a připíná mne na vodítko. Odcházíme. Procházíme chodbami a odcházíme z areálu. K autu ale nejdeme. Jdeme úplně na druhou stranu. Jde pár kroků přede mnou ani se neohlédl, zda jdu za ním. Přicházíme do nějakého podniku. Jsou zde stoly ale u každého z nich je jen jedna židle, a vedle ní na zemi keramická miska. Jde až dozadu onoho podniku, usedá k vybranému stolu a jasným gestem mi ukazuje, že si mám kleknout vedle. Okamžitě klečím vedle jeho židle, pokládá si vodítko jen přes nohy. Přichází slečna. Téměř ve stejném oblečení jako já. Jen s malinkými detaily. Košili má světlounce zelenou, a na krku velmi jemný řetízek s přívěskem. Přívěsek značil, že má jistě stejné sexuální založení jako můj Pán nebo já. Jestliže já mám rudou košili a svého Pána mám a slečna má zelenou v tom případě svého Pána nemá, a skáče zde kolem jiných se svými subinami. Zajímavé…
Podává na stůl zřejmě jídelní lístek, nevím a odchází. Chvíli v něm listuje, a pak odchází, nevím kam, nevím proč. Když přišel zpět se posadil ke stolu. „Podívej se na mě a poslouchej“! Zvedám hlavu, a umírám na něj zrak. „Až Ti řeknu zvedneš se a uděláš přesně tohle“! Ano můj Pane. „Teď si pro tebe přijde ta slečna, která tady před chvílí přišla. Ona už ti vysvětlí, co máš dělat“! Ano můj Pane, než jsem to dořekla ona slečna stála vedle mě. Odepl mě z vodítka, obojek mi ale nechal. Zvedám se a svému Pánovi věnuji poslední pohled, než odejdu. Co se mnou bude? Co se mnou bude ta holka dělat? Docela se bojím. Přicházíme jen za bar, kde se na mě neznámá slečna otáčí a podává mi ruku. „Aneta, těší mě“. Spadl ze mě částečně strach. A sděluji své jméno. Podává mi cosi bílého poskládaného snad podle pravítka. „Jdi a prostři svému Pánovi ke snídani“. Mám docela štěstí, tohle snad zvládnu. Když se vracím ke stolu, u kterého sedí můj Pán honí se mi v hlavě takové myšlenky…
Pokládám na stůl tu bílou věc, kterou jsem dostala. Nejdřív naproti Pána. S pořádným shýbáním rovnám ubrus. Ano, je to ubrus. Přesně tak aby viděl na své kozy. Postupně jej rovnám po celém stole. Když pomalu dojdu ke svému Pánovi soustředím se jen na to, aby byl perfektně natažen ale i trošku na to abych mu odhalila víc z už tak téměř nahého zadku. Poslední pohlazení ubrusu po stole, a přistála mi pěkně štiplavá rána na zadní stranu stehna. S hlasitým syknutím se dívám po svém Pánovi. Má docela spokojený výraz v očích. Teď jsem si naprosto jistá, že se sním plně oddat svým pocitům a uvolnit se. Přesně tak, jak si přeje můj Pán. Odcházím zpět ke slečně…
Do ruky mi podává bílý látkový ubrousek, a v papírovém ubrousku příbor. „Látkový dáš svému Pánovi na klín a příbor tak jak jsi zvyklá. Papírový ubrousek si necháš u misky“! Znovu jdu ke svému Pánovi. Tentokrát jistě vidí i v mém výrazu, že už jsem zase jinde. Zase.. Pokládám látkový ubrousek na Pánův klín, přičemž jsem si dovolila jeho kozami zavadit o paži. Jen se na mne pousmál. Příbor pokládám přesně podle rozpětí jeho ramenou a na jeden centimetr daleko od kraje stolu. Mám velké štěstí, že si to pamatuji. Zároveň ale i radost, že jsem schopná dát Pánovi to nejlepší ze sebe samé. V ruce mi zůstal jen papírový ubrousek, který pokládám vedle misky. „Podívej se na mě, Čubi“! Když jsem se otočila viděla jsem jen rozmazaný obraz vodítka. „Tak je hodná. Co jsi Pánova“? Pánova slova jsou uklidňující ať už říkají cokoli. Vím, že se svým Pánem se mi nemůže nic stát. Jsem Vaše oddaná děvka můj Pane. Hned mi na stehně přistála Pánova ruka. „Hodná Čubička, klekni“!
Cítím Pánovu ruku na rameni. „Ness“! „Pojď si sednou“! Evidentně viděl, že jídlo z misky mi úplně nejde a slitoval se nade mnou. Děkuji můj Pane…
Zajímavá snídaně s Pánem. Ještě stojíme venku a kouříme. „Na tom Tvém jídle ještě musíme zapracovat Ness“! Típl svou cigaretu vzal mne za vodítko a odcházíme.

Komentáře